Svedl jsem mnoho bitev sám se sebou, než jsem se naučil plně se soustředit na jednu věc a odložil nervozitu, například při závodění. Soutěžit v soutěži, bez ohledu na sport nebo životní situaci, není nikdy jen otázkou fyzické síly, ale také síly duševní. – Nina Fahrnerová.
Vyrostl jsem v srdci krásných rakouských hor, v Zell am See. Od malička mě to táhlo do hor, ale když mi můj malý bráška dal k 20. narozeninám poukaz na ‚downhill day‘, bylo to, jako bych našel to, co jsem vždycky hledal. Ten adrenalin byl neskutečný a od první chvíle bylo jasné, že mě tenhle sport nikdy nepustí. Krátce nato jsem začal studovat fyziku ve Štýrském Hradci, ale po dvou letech jsem to v tomto městě bez hor nevydržel a přestěhoval se do Innsbrucku, kde trávím každou volnou minutu v horách.
Dlouho jsem přemýšlel, jaký příběh bych chtěl vyprávět, abyste nahlédli do mého sportu. Ale pravdou je, že vyprávění jediného zážitku prostě nestačí k tomu, abyste pochopili, jak se této vášni naplno oddat. Spíše je to mnoho malých akcí, které pro mě dělají sjezd tak výjimečným.
"Štěstí je jediná věc, která se při sdílení zdvojnásobí." - Albert Schweitzer
Tento sport hrál v mém životě od samého začátku velmi důležitou a velkou roli. V podstatě to není týmový sport a přesto jsem takovou soudržnost ještě nezažil. Trávíte spolu dny na hoře, dobře se spolu zasmějete, pomáháte si v náročných přestávkách mezi zraněními a užíváte si jedinečnou atmosféru na soutěžích ve skupině. Stáváte se vlastně rodinou, se kterou sdílíte fascinaci, která jinde padá. Někdo, kdo nedokáže pochopit fascinaci tímto sportem, má stejné pochopení pro naše neustálé hledání „posvátné stezky“ jako my lidé pro mimozemšťany. To je určitě nevýhoda toho, že veškerý svůj volný čas věnujete něčemu, čemu necyklistická část vašeho okruhu přátel nerozumí. Protože pokud se cákance pití a koupání na koupališti vymění za hory a stezky a modřiny a dlahy za doplňky, pak tím jedno či druhé přátelství hodně utrpí.
Když si vzpomenu na posledních pár let na kole, sport mi dal tisíckrát víc, než vzal. Od té doby, co jsem začal jezdit na kole, jsem se osobně hodně vypracoval.
Svedl jsem mnoho bitev sám se sebou, než jsem se naučil plně se soustředit na jednu věc a odložil nervozitu, například při závodění. Soutěžit v soutěži, bez ohledu na sport nebo životní situaci, není nikdy jen otázkou fyzické síly, ale také síly duševní. Pouze pokud máte dostatečně silnou hlavu, může vaše tělo podávat nejlepší výkony.
Tuto duševní sílu jsem si s sebou vzal i pro životní situace mimo sport. Naučil jsem se, že se musíte postavit za svá práva, když se s vámi zachází nespravedlivě, ale také mít schopnost přiznat svou vlastní vinu.
Jednou se mě zeptali, jestli věřím v ‚sílu myšlenky‘. I na to nacházím odpověď ve sportu, protože jsem si uvědomil, že musím bojovat za věci, které pro mě něco znamenají. Pozitivní myšlení je podle mě určitě dobrý nástroj, ale musíte se postavit a ukázat svou tvrdost, abyste posunuli hranice možného.
"Všechna síla je známa pouze přes překážky, které může překonat." - Immanuel Kant
Můj bratr mi někdy láskyplně říká rampouch, protože je pro mě často těžké se naplno věnovat něčemu, co rozhodně považuji za jednu ze svých největších slabin. Pokud jsem však někoho vzal do svého srdce, jeho štěstí je vyšší než moje a často se příliš trápím. I tady mi můj sport pomáhá odpoutat se od věcí a reagovat v obtížných situacích. Na kole mi adrenalin pumpuje celým tělem, zapomínám na vše kolem sebe a užívám si svobody. Myslím, že každý by měl mít takovou zásuvku – i kdyby to bylo jen točení prstenu L'AMOTION, zatímco jste ztraceni v myšlenkách.
Za posledních pár let jsem se naučil, že nespokojenost sama se sebou je nejlepší. Alespoň existuje řešení – vstaň, udělej si plán a bojuj o vlastní štěstí! Proto mé poselství, které mě provází celým mým životem, zní: Musíte se dívat nahoru, abyste mohli vidět hvězdy.